O nás

Víte, u nás v Apulii se o jídle mluví pořád. Už při obědě, který se o víkendech často protáhne téměř do večeře, se řešilo to, co se bude vařit zítra. Na maminku jsem se za to vždycky zlobil a teď to dělám taky. Máme to tak prostě rádi. Takže, máte-li chuť, klidně si se mnou o jídle povídejte. Uděláte mi tím radost. A mimochodem; naše restaurace je držitelem ocenění LittleBigItaly.

O Erminiovi

Byli jsme doma samí chlapi. Jsem nejmladší ze čtyř bratrů. Maminka byla často nemocná, a tak jsme se naučili vařit všichni. V šesti letech jsem začínal vajíčky k snídani – to mimochodem není pro Italy vůbec typické jídlo, ale my to tak měli rádi. Učil jsem se hlavně sám, ale i od mámy a babičky.

Domácí pečivo, domácí těstoviny. Tenhle základ je tak 60 procent toho, co umím.

Na zimu se vždycky vařila rajčatová omáčka sugo. Nakoupilo se 300 až 400 kilo rajčat. A tak to dělalo celé městečko. Všude voněla rajčata, stejně tak jako potom každou neděli, kdy se omáčka jedla k obědu. I dnes, když se procházíte centrem, už se vám z té vůně sbíhají sliny.