La Casa di Erminio
O nás
Víte, u nás v Apulii se o mluví pořád. Už při obědě, který se o víkendech často táhne téměř do večeře, se řešilo to, co se bude vařit zítra. Na máminkuu jsem se za to vždycky zlobil a teď to dělám taky. Máme to tak prostě rádi. Takže, máte-li chuť, klidně si se mnou o jídle povídejte. Uděláte mi tím radost. A mimochodem; naše restaurace je držitelem ocenění LittleBigItaly.
O Erminiovi
Byli jsme doma samí chlapi. Jsem nejmladší ze čtyř bratrů. Maminka byla často nemocná a tak jsme se naučili vařit všichni. V šesti, sedmi letech jsem začínal vajíčky k snídani, což mimochodem není pro Italy vůbec typické, ale my to měli rádi. Učil jsem se hlavně sám, ale i od mámy a babičky.
Domácí pečivo, domácí těstoviny. A tenhle základ je tak 60 procent toho, co umím.
Na zimu se vždycky vařila rajčatová omáčka sugo. Nakoupilo se 300 až 400 kilo rajčat. A tak to dělalo celé městečko. Všude voněla rajčata a stejně pak každou neděli, kdy se omáčka jedla k obědu. I dnes, když se procházíte centrem, už se vám z té vůně sbíhají sliny.
Speciality týdne
